Tomáš Kočko: Putování po Slezsko – moravské hranici [+fotogaleria]
Mám rád historii. Mám rád přírodu. Mám rád chůzi krajinou a mám rád záhady. Je toho více, co mám rád, ale tyto čtyři věci se mi nádherně spojily při putování po moravsko – slezské zemské hranici. Rozhodnutí projít tuhle část slezské zemské hranice nepřišlo z čista jasna. Minulý rok jsem prošel druhou půlku moravsko – české zemské hranice, když rok před tím jsem šel půli první.
Moravsko – česká historická hranice je neměnná stovky let. Která z hranic současných středoevropských států se může pochlubit podobným stářím a neměnností? Nabízí se samozřejmě moravsko – slezská zemská hranice. Její historie je nesmírně zajímavá a jistě by stálo za to napsat o ní samostatný článek. Už jen existence moravských enkláv ve Slezsku, jakýchsi kousků Moravy s moravským zákonodárstvím a povinností platit daně na Moravu, byla pro mě objevem a zároveň záhadou: proč se moravsko –slezská hranice značí v mapách někdy tak a jindy onak? Jednou bez enkláv, jindy s nimi? Nedalo mi to a vzal jsem staré mapy (II. Císařské vojenské mapování), červenou linii moravsko – slezské hranice, překreslil ji do současných turistických map, vyznačil do off – line map v tabletu, sbalil batoh, stan, spacák, plynový vařič a vyrazil hledat onu starou zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem v terénu. Miluju ten okamžik, kdy zapnu GPS, výchozí bod, který jsem si určil doma u mapy je přesně pod mýma nohama, rozhlédnu se a pátrám v krajině, jestli z oné hranice přece jen něco nezbylo! Vím, zdá se to být naivní ta představa, že by z historické hranice mělo něco v krajině zbýt. Vždyť to přece nebyl žádný plot nebo zeď nebo nějaký terénní útvar… Jenomže! Taková historická hranice určovala v průběhu těch stovek let vývoj okolního území a to se na něm mohlo, ba muselo nějak projevit! Třeba tvarem parcel, polí, lesů… Mým výchozím bodem byla zemská hranice u Jaktaře (části města Opavy) v místě, kde ji protíná silnice z Krnova do Opavy. No, zemská hranice… Přesněji – hranice moravské enklávy ve Slezsku, která jediná sahá až na jih k moravsko – slezské hranici a dotýká se jí. Ostatní moravské enklávy jsou kolem dokola obklopeny Slezskem. Pole kolem Jaktaře jsou zcelena (dědictví komunistické kolektivizace) a hranice nijak vidět není. Ale už po půli kilometru chůze jetelinou se objeví na obzoru polní cesta a hle, GPS říká, že jde přesně po staré hranici! Po dalších kilometrech uhýbá hranice z cesty a běží mezi zoraný polem a polem, které leží ladem. Hrana orby je opět přesně na hranici! „Banalita“, řeknete si, ale pro mě radostný objev! A tak se někdy zjevně a někdy skrytě, jako ponorná řeka, vine stará hranice celým územím mezi moravskou enklávou a Slezskem až k silnici u Slezské a Moravské Harty. Tam vstupuje do koryta řeky Moravice a běží proti proudu. Běží i dnem přehrady Slezská Harta. Tam, u silnice, je první výrazný hraniční kámen. Do té doby nic. A to je důvod téměř k oslavě, protože takových kamenů bývalo na hranici spousta a dnes zůstaly jen poslední mohykáni. Tenhle je jeden z nich. Další hraniční kámen je až v bažinách u Bruntálu za Moravským a Slezským Kočovem a to je o několik desítek kilometrů dál. Tenhle kámen je doslova odměnou za trmácení se neprostupným houštím a bažinami. Je na něm kříž Řádu německých rytířů, protože tady byla hranice mezi Moravou a Slezskem zároveň hranicí bruntálského řádového panství. Kam zmizely ostatní hraniční kameny, které byly před stovkami let v pravidelných intervalech vsazeny do země mezi Slezsko a Moravu? Mnohé skončily jako součást skalek na zahradách chalupářů, mnohé v základech domů… Je to škoda, protože stará zemská hranice je zároveň zajímavou technickou památkou. A tak je další takový hraniční kámen opět až po několika desítkách kilometrů, tentokrát na svahu Vysoké hole v Jeseníkách (Dle vyprávění starého hajného má být ještě jeden v kořenech stromu mezi Malou Morávkou a Dolní Moravicí. Ten jsem ale nenašel – příště!). Jesenická část hranice je ale ukázková! Hraničních kamenů přibývá a zanedlouho jsou v pravidelných rozestupech. Trojmezný kámen na Vysoké Holi je ověnčen erby majitelů tří panství, jejichž hranice se dotýkají dávné zemské hranice mezi Moravou a Slezskem. Pod nejvyšší horou této části Slezska – Pradědem – je další parádní kousek. Trojmezný kámen z bílého mramoru! Dál je hranice nádherně zachovalá, v téměř pravidelných intervalech potkávám číslované hraniční kameny s iniciálami FL a BB. Hranice ubíhá po horských hřbetech, padá do údolí a zase se šplhá po horách až na horu Smrk, kde se potkává s mladou politickou hranicí mezi Českou republikou a Polskem. Tam končí moje pouť.
Byl to nádherný týden, počasí mi přálo a ušel jsem pěkných 176 km cestou necestou. Příští rok vyjdu ze stejného místa, ale půjdu na opačnou stranu. Po Slezsko – Moravské zemské hranici do Beskyd, na trojmezí mezi Moravou, Slezskem a Horními Uhrami, nebo – li Slovenskem.
Tomáš Kočko – Narodil se 4.3.1972 ve Frýdku – Místku. Na Státní konzervatoř v Ostravě byl přijat jako violista (pro tento nástroj má dodnes slabost), ale po roce přešel na obor hudebně – dramatický. Po maturitě studoval na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (ateliér muzikálového herectví) a po promocích nastoupil ke studiu operní režie na Hudební fakultu JAMU u prof. Václava Věžníka. V rámci studia pak inscenoval opery Pimpinone ( G.P.Telemann) – Operní studio JAMU, Livietta et Tracollo (G.B.Pergolessi) – Operní studio JAMU, Odysseův návrat ( J. Berg) – Operní studio JAMU, Don Giovanni (G. Gazzanniga) – Městské divadlo Brno, Albert Herring (B. Britten) – Operní studio JAMU, Vězněná na Špilberku (Jan Ladislav Dusík) – hradní příkop pevnosti Špilberk.
Dalszŏ tajla artykułu niżyj
PL: Tomáš Kočko (ur. 4 marca 1972 w Frydku-Mistku) – czeski kompozytor i wokalista, autor tekstów, lider zespołu Tomáš Kočko & Orchestr.
Twórczość muzyczna Tomáša Kočko w warstwie tekstowej oparta jest głównie o wiersze Ladislava Nezdařila, poety ludowego tworzącego w gwarze górali beskidzkich. Ponadto twórca inspiruje się tematyką zbójnicką, w tym podaniami o Ondraszku, a także tradycyjnymi morawskimi pieśniami ludowymi.
W warstwie muzycznej jest to muzyka etniczna wzbogacona o elementy rocka i jazzu.
Wraz z zespołem występował na licznych festiwalach, m.in. Viljandi Pärimusmuuusika, Nowa Tradycja, Ethnosfera, Festiwal Muzyki Folkowej Eurowizji.
Współpracował także z zespołem Silent Stream of Godless Elegy jako producent Relic Dances – folk metalowego albumu tej grupy.
Stale współpracuje, wraz z zespołem, z teatrem w Czeskim Cieszynie.
(źródło: Wikipedia)
Zapraszamy na stronę Tomáš Kočko & Orchester: http://www.kocko.cz/intro.php